Když 1. dubna 1935 vznikla v Chocni firma Ing. P. Beneš, Ing. J. Mráz, továrna na letadla, potřebovala jediné: první typ, na kterém se celý podnik naučí vyrábět letadla od návrhu po provoz. Tím typem se stala Be 60 Bestiola – lehký sportovní, turistický a cvičný letoun určený pro aerokluby a letecké školy.

Bestiola nebyla rekordní ani okázalá. Její význam byl jiný: umožnila rychle rozběhnout výrobu, nastavit procesy, získat první zákazníky a ověřit, že nový tým v Chocni dokáže dodat kompletní, spolehlivý letoun. Právě proto stojí na začátku linie, která vede až k dnešnímu M‑8 EAGLE.

Vznik a vývoj: od prvního letu k sérii

První prototyp Bestioly vzlétl 10. července 1935, pilotovaný továrním zkušebním pilotem Josefem Koukalem. Zkušební lety ukázaly nedostatky – horší stoupavost a „těžkou hlavu“. Následovala úprava: prodloužený trup a větší rozpětí křídla. Upravený prototyp byl znovu zalétnut 13. srpna 1935 a 29. srpna úspěšně prošel úřední zkouškou Ministerstva veřejných prací. Do leteckého rejstříku byl 13. září 1935 zapsán jako OK‑BEA.

Druhý prototyp, dokončený 3. října 1935 (OK‑BEC), už odpovídal později vyráběným sériovým strojům. Prošel zkouškami ve Vojenském technickém a leteckém ústavu (VTLÚ), na jejichž základě se mimo jiné nahradily zahraniční přístroje tuzemskými. Ministerstvo národní obrany (MNO) následně objednalo sérii 20 letounů.

Celkem bylo v letech 1935–1936 vyrobeno 23 kusů Be 60. První tři převzalo Ministerstvo veřejných prací, zbývajících 19 kusů MNO. Letouny byly přiděleny československým aeroklubům a pobočkám Masarykovy letecké ligy pro výcvik pilotů – devět strojů v Čechách, šest na Moravě a tři na Slovensku. Poslední vyrobený stroj, OK‑BEM, zůstal ve firmě pro služební a propagační lety.

Jak Bestiola vypadala: barvy, nápisy, detaily

Z knihy Křídla nad Orlicí víme, že Bestiola nebyla jen „typ“, ale velmi konkrétní, vizuálně výrazný stroj.

Prototyp v.č. 1, OK‑BEA

• Základní barva: krémová
• Červené plochy: přední část trupu, náběžné hrany křídla, oblouk na spodní části kýlovky
• Imatrikulace: velká červená písmena OK‑BEA

Na směrovém kormidle nesl typický choceňský nápis:

BE 60
WALTER MIKRON 40 KS
ING. P. BENEŠ A ING. J. MRÁZ
CHOCEŇ

Tento formát ale nikdy nebyl úplně jednotný – často chyběl motor, někdy se mezi název firmy a Choceň vkládalo ještě TOVÁRNA LETADEL.

Druhý prototyp v.č. 2, OK‑BEC

• Zalétnut v tmavě červené barvě (stejné jako Be 50 Beta Minor v.č. 1, OK‑BEB)
• Imatrikulace černá
• Po návratu z propagačního letu do Jugoslávie kompletně přestříkán na zeleno s bílými písmeny
• V tomto zbarvení předán do zkoušek ve VTLÚ

Ing. Pavel Beneš rozhodl, že letadla určená „pro vojáky“ budou zelená – a tím definoval základní vizuální standard.

Třetí stroj v.č. 3, OK‑BEE

• Základní barva: zelená
• Doplňky: bílé imatrikulace, bílé hrany trupu a náběžné hrany křídla
• Bílá maska motoru přecházela v bílý pruh v ose trupu
• Na kýlovce černý nápis Bestiola, rovnoběžně s náběžnou hranou – motiv, který převzaly všechny sériové stroje

Stejné zbarvení měl i stroj v.č. 101 (pořadové číslo 23), OK‑BEM, ponechaný ve firmě pro služební a propagační lety.

Sériové stroje v.č. 4–22

• Jednotné zelené zbarvení bez doplňků
• Nápisy na směrovce a kýlovce
• Za kabinou pod levým křídlem předepsaný identifikační znak MNO: Be 60 – výrobní číslo
• Letouny převzaté armádou původně bez imatrikulací – ty byly doplňovány dodatečně v leteckých skladech nebo aeroklubech, bez jednotné instrukce, proto se jejich provedení výrazně liší

Konstrukce a technické parametry

Bestiola byla celodřevěný hornoplošník se vzpěrami, záďovým podvozkem a ostruhou, s krytou kabinou pro dva členy posádky vedle sebe. Konstrukce byla dřevěná, potažená překližkou a částečně plátnem.

Základní technická data Be 60 (s motorem Walter Mikron II):

• Rozpětí: 11,2 m
• Délka: 6,65 m
• Nosná plocha: 15,2 m²
• Prázdná hmotnost: cca 290–300 kg
• Vzletová hmotnost: cca 490–525 kg
• Motor: Walter Mikron II, invertní řadový čtyřválec, výkon 60 k (44,2 kW) při 2600 ot/min
• Maximální rychlost: cca 142–150 km/h
• Cestovní rychlost: 125 km/h
• Přistávací rychlost: 55 km/h
• Dolet: 470 km
• Dostup: 3400 m
• Délka rozjezdu: 90 m
• Délka dojezdu: 60 m

Parametry ukazují, že Bestiola nebyla „výkonovým“ letounem, ale praktickým školním a turistickým strojem: krátký rozjezd, nízká přistávací rychlost, jednoduchá údržba.

V provozu: aerokluby, výcvik, okupace

Bestiola byla od začátku navržena jako letoun pro aerokluby a letecké školy. Po převzetí státními institucemi byly všechny stroje poskytnuty československým aeroklubům a pobočkám Masarykovy letecké ligy pro výcvik pilotů.

Po okupaci Československa pokračovala Bestiola v roli lehké cvičné a turistické mašiny – používali ji i Němci, často v původním zeleném zbarvení. Dochovaných informací a fotografií z tohoto období je minimum, ale i to potvrzuje, že Bestiola byla vnímána jako užitkový, nikoli frontový typ.

Dnešní Bestiola: replika a živá tradice

Příběh Bestioly nekončí v archivech. V posledních letech vznikla replika Be 60 v měřítku 1 : 1, postavená podle dochované výkresové dokumentace z roku 1935. Letoun, postavený Petrem Taxem, létá s moderním motorem Suzuki 1,6 – z důvodu vyššího výkonu pro vlekání ultralehkých větroňů – a má oficiální imatrikulaci OK‑VAU88.

Koncepce, proporce i charakter letu ale zůstávají věrné originálu. Bestiola tak dnes znovu létá na leteckých dnech a připomíná, že první typ z Chocně nebyl jen historická poznámka, ale plnohodnotné letadlo, které zvládne létat ještě dnes.

Bestiola jako začátek linie Orličan

Když se dnes díváme na M‑8 EAGLE, vidíme kompozitní, moderní stroj s mezinárodní ambicí a vyhřívanými sedačkami. Ale linie, která k němu vede, nezačíná u uhlíku – začíná u dřevěného hornoplošníku s motorem Mikron, nastříkaného krémovou nebo zelenou barvou, s ručně malovaným nápisem „Bestiola“ na kýlovce.

Bestiola byla:

• první konstrukcí nové továrny,
• učebnicí výroby pro celý tým,
• pracovním koněm aeroklubů,
• a zakladatelem tradice Orličanu.

Z Bestioly se stal první ověřený typ, který ukázal, že nový choceňský tým zvládne kompletní vývoj i výrobu vlastního letadla. A i když se firma Beneš a Mráz v dalších desetiletích několikrát proměnila, než se ustálila v dnešním Orličanu, jeden princip zůstal: kompetentnost navrhovat a vyrábět stroje, které obstojí v reálném provozu. Tenhle duch je dodnes přítomný v každém dílu, který vzniká v Ústí nad Orlicí – ať už pro M‑8 EAGLE, nebo pro na kvalitu vysoce náročné zahraniční partnery, jako jsou Schempp‑Hirth či Diamond Aircraft.

V dalším článku se vrátíme k letadlu, které po Bestiole převzalo štafetu a poprvé ukázalo ambici mladé továrny ve větším měřítku — k typu Be 50 Beta Minor.

Zdroje:
Marjánek, P. – Křídla nad Orlicí
Archivní materiály firmy Beneš–Mráz (1935–1936)
Úřední zkušební protokoly Ministerstva veřejných prací
Dokumentace a záznamy Ministerstva národní obrany (MNO)
Zkušební zprávy Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ)
Letecký rejstřík Československé republiky (1935–1939)
Dobové fotografie a technické listy z leteckých sbírek a muzeí
Veřejně dostupné technické údaje o motoru Walter Mikron
Současná dokumentace k replice Be 60 (OK‑VAU88)