Jiří Mráz byl synem Jaroslava Mráze — podnikatele a spoluzakladatele továrny Beneš–Mráz (od roku 1955 Orličan), která ve 30. letech významně ovlivnila podobu československého sportovního letectví. Jiří vyrůstal v prostředí, kde se přesnost, odpovědnost a technická disciplína braly jako samozřejmost. Tyto hodnoty formovaly celý jeho život – život, kterým se podílel na boji i za naši svobodu.

Cesta do Anglie

Německá okupace v roce 1939 přerušila jeho studia a znemožnila mu odmaturovat. S pomocí otce se mu však podařilo uprchnout z Protektorátu do Anglie, kde dokončil vzdělání a vstoupil do československé zahraniční armády.

Na začátku roku 1943 nastoupil k 310. československé stíhací peruti RAF. Kvůli vadě zraku nemohl sloužit jako pilot, a tak působil u jednotky vybavené Spitfiry s fotografickými přístroji pro průzkum. Byl nasazen ve Francii i v Holandsku, než byl v březnu 1945 převelen zpět do Anglie, kde nastoupil do důstojnické školy a meteorologického kurzu RAF. Účastnil se také vylodění v Normandii — jedné z největších spojeneckých operací druhé světové války.

Po válce: život v ústraní

Po válce se Jiří Mráz vrátil do Československa, kde jej čekalo složité období. Továrna jeho otce byla znárodněna, rodina se soudila o majetek a zároveň čelila vážné nemoci Jaroslava Mráze, který v roce 1955 zemřel na rakovinu plic. Jiří se potýkal s problémy s úřady, které jej vystěhovaly z bratislavského bytu, kam se po svatbě nastěhoval, a obtížně hledal práci odpovídající jeho odbornosti.

„Univerzitně vzdělaný důstojník RAF si jistě představoval po válce jiný život,“ uvedl historik Jiří Klůc ve vzpomínce věnované Jiřímu Mrázovi.

V roce 1967 emigroval do Spojených států, kde zůstal po zbytek života. Žil mimo pozornost veřejnosti a zemřel 20. února 2024 ve věku 101 let — jako jeden z posledních československých příslušníků RAF. V Čechách zůstal prakticky neznámý.

Odkaz, který inspiruje

Příběh Jiřího Mráze si připomínáme proto, že v sobě nese hodnoty, které formovaly i samotný Orličan — hledání vlastní cesty navzdory okolnostem, respekt k řemeslu a ochotu převzít odpovědnost. Rozhodnutí odejít z okupované země, v cizině se znovu postavit na nohy a v neznámém prostředí hledat způsob, jak přispět k boji proti fašismu, vypovídá o duchu, v jakém byl vychován.

Jeho odkaz — nelhostejnost ke světu, víra ve svobodu a snaha aktivně se podílet na dění kolem sebe — je hodnotou, která spojuje všechny aktéry příběhu Orličan.

Čest jeho památce.

Zdroje:
Jiří Klůc – veřejná vzpomínka na Jiřího Mráze (2024); Imperial War Museums (Public Domain); The National Archives UK – RAF Personnel Records; Vojenský historický ústav Praha; Paměť národa; archivní materiály k továrně Beneš–Mráz / Orličan.